Bytoví designéři nemají snadnou pozici. Musí totiž kromě odbornosti ve svém oboru zvládat i spolupráci se zákazníky, a to není jen tak. Lidé si navymýšlí spoustu věcí, a my bychom si tu mohli některé z nich připomenout.
Hra barev – někteří lidé se soustředí na trendy, co jim kdo nalajnuje v televizní reklamě, anebo to vidí na lidech na chodníku, případně při nákupu v hypermarketech. Zahodí svou vlastní intuici a tvořivost, obklopí se padesáti odstíny šedé, kterou kombinují s černou, a při troše odvahy s červenou a žlutou. Trochu málo, ne? Vyběhněte ven do přírody a namísto hypermarketu navštivte botanickou zahradu nebo městský park a inspirujte se kvetoucími rostlinami. Život není jen černý a šedý, tohle se nám snaží nakukat ti, co žijí v depresích a smutku. A to vy přece nechcete, nebo snad ano?
Styl – bytový návrhář samozřejmě může svému klientovi navrhnout řešení v podobě ultra moderního designu. Jenže, co když je dotyčný fandou do retro nebo rustikálního stylu? Designéři se zkrátka musí nejprve pružně přizpůsobit požadavkům zákazníka, musí s nimi komunikovat a vést dialog, a teprve na základě nějakého věcného konsensu se dobrat ke konečné fázi řešení obytného prostoru.
Technika a zase technika – vizualizace interiéru musí skloubit nejen vzhled nábytku, podlahových krytin a doplňků, ale také techniky. V bytech jsou přítomna svítidla, stínící technika, domácí spotřebiče, a to vše musí ladit s okolím jak po praktické, tak i estetické stránce.
A co děti – znáte skladbu od skupiny Katapult s názvem „Až“, kde se zpívá doslova: „…a co děti, mají si kde hrát?“ Myslíte také při svém návrhu bytového jádra na ně? Jak by měl vypadat dětský pokoj, aby se v něm cítily bezpečně, útulně a radostně? Aby je bavilo si tam hrát, a aby kvůli hraní neutíkaly ven, nebo, co je mnohem horší, za svými kamarády do jejich příbytku.